Kdysi dávno, v jedné předaleké družině se dva malí kluci sešli a z řečí o všemožných nesmyslech se umluvili, že spolu budou vyrábět časopis. A nějak jim to docela dlouho vydrželo...
Zprvu jsme kreslili v družině na papír, který tam měly děti na kreslení k dispozici. Byl to kancelářský papír (s odtržitelnou perforací po straně) a mám pocit, že z druhé strany potištěný. Tak jsme kreslili jen po jedné straně a tím časopis bobtnal. Pokud se pamatuju, první číslo nakonec mělo nějakých šedesát listů. Kde skončily? Asi v koši... Nevím, jestli jsme to někdo odnesl a schovával doma. Já určitě ne.
Od začátku časopis nesl jméno Špaček. Nevím už proč. Mám pocit, že to byla první věc, na které jsme se dohodli. Jméno prostě bylo nejdůležitější. Až pak jsme vytvořili postavičku poměrně unikátního vzhledu (pramenícího z dětského neumění kreslit) a začali s ní dělat komiksy. Měli jsme už tehdy tušení, co je to komiks? První díl vytvořil Standa a jmenoval se Špaček a dynamit. První praverze byla snad dokonce kreslená na kartonu a neobsahovala dialogy, takže Standa nám musel vysvětlovat, co se tam vlastně děje. Nápad na druhý díl, Špaček a kytka, byl tuším taky jeho. Oba jednostránkové příběhy byly velice jednoduché. V prvním Špaček našel cosi záhadného a nakonec došlo k výbuchu. Ve druhém narazil na krásnou exotickou květinu, která ale byla masožravá, tak špačka sežrala... A zase vyplivla. Co tak může vymyslet osmileté dítě...
Co bylo dál náplní časopisu? Nemám ponětí. Asi hlavně obrázky všeho druhu. Pak možná nějaké hry a jiná zábava. Pochybuju, že něco psaného. Nedělali jsme to jenom dva, pomáhala nám i moje sestra a pár dalších dětí. Ty ale jen příležitostně.
Družina skončila, časopis pokračoval. Nikdy jsme nedokončili jediné číslo, ale vyráběli jsme ho dál. Jeden ze zakladatelů si pak pořídil sešit v tvrdých deskách (vlastnoručně vyráběná kniha!) a začal kreslit komiksy tam. A protože to měla být sbírka špačkových příběhů, nemohly chybět ani ty první hotové. Tady už byly hlavně komiksy, ale nejen Špaček.
Já nějak neuměl vymyslet sám funkční komiksovou postavu. Pod vlivem Adolfa Borna a hlavně o něco později Jana Fischera, jehož Rychlé šípy jsem si pořád okresloval, jsem se naučil kreslit tak, že moje postavičky nebyly hned hotové, a nedaly se tak často opakovat. Podoba Špačka vznikala postupně a ustálili jsme ji snad tři - Standa, já a moje sestra. Když jsem pak kreslil další postavy, vycházel jsem ze Špačka. Ale už nevím, jaké další postavy tam byly. Mimochodem zvláštně jsme řešili i oddělení okének - žádné mezery, jen jednoduché čáry. Spousta komiksů taky vznikla modrou propiskou či na linkovaný papír.
Pak jsme se na skautech sčuchli s dalším kamarádem, Martinem - a to muselo být poměrně záhy. Byli jsme na horách na výpravě a tam jsme se od Martina dozvěděli, že taky kreslí komiksy a má svoje postavy. Jeho obrázky zjevně vycházely z amerických kreslených seriálů, mnohdy ani nepřipomínaly nic skutečného. Pamatuju si kulatého Letka s křídly, Hruškovce (tvaru hrušky) a Cenkina (něco jako krab), obrácené mlčenlivé Kvaka a Kavka. Pamatuju si je tak dobře, protože mi nedělalo problém si půjčit postavičky svých kamarádů a kreslit je do komiksů sám. Stejně to nikdo jiný nečetl. Letek se brzy propojil se Špačkem, ostatní zůstali tak nějak separátní, každopádně můj sešit v tvrdých deskách, který jsem pojmenoval Milióny Špačkových dobrodružství, a nalepil jsem mu na desky papír coby titulní stranu, se brzy zaplnil nejrůznějšími komiksy, náčrtky, a to vše od čtyř autorů. Mne, Martina, Báry a Standy. Ten s námi byl pořád, ale komiksy už moc nedělal, moje a Martinova aktivita ho takřka vytlačila na okraj.
Mezitím časopis změnil název, když jsem se začal učit anglicky a ve slovníku jsem našel, že špaček se řekne starling. Což zní dost dobře do názvu časopisu. Logo se taky měnilo, od prostého Špaček až po zajímavěji vyvedené Starling.
Z komiksů jsem dělal, co mě zrovna napadlo. Pamatuju se, že jsem se snažil udělat jako komiks Dvacet tisíc mil pod mořem a stránku za stránkou jsem to překresloval. Nedokončil jsem to, ale dostal jsem se docela daleko.
Jednoho dne jsme s Martinem přece jen nějaké časopisy dokončili, vždy samozřejmě zůstalo u jednoho exempláře. A ty měl Martin. Časopis nebyl nijak tlustý a kromě Špačka obsahoval několik dalších komiksů.
Pak jsme, coby již vlastníci počítače objevili Microsoft GIF Animator a zjistili, že můžeme vyrábět vlastní animace! A tak se zrodil Cecek-man - to jméno byla taková hodně dětinská záležitost. (Já byl dokonce snad i proti.) Animovaný Špaček vznikl jen jeden a pamatuju se, že mě moc nebavil dělat. Taky je dost podivně ukončený. Ty animace jsem si vypálil, takže většinu jich mám - ale neukážu, stydím se na ně... První vznikly v létě 2004, tzn. asi čtyři roky po Špačkovi.
V téže době se Martin odstěhoval a kontakt se omezil na dopisy a jeho návštěvy u babičky v Rakovníku. Ale ta se pak taky odstěhovala a kontakty úplně vymizely. Poslední věc, co jsme vymysleli, nebo spíš on, byla ovlivněna Vinnetouem, do kterého jsem se tehdy zbláznil. On přišel s postavičkou kovboje Slima a jeho indianského kamaráda Kataky. A s podivným hospodským, Slimovým kamarádem. Nejsem si jist, jestli on někdy vytvořil nějaký komiks s těmito postavami, myslím, že jsem je, coby fanda westernů, dělal jen já. Přimyslel jsem další postavu, šerifa, kterého jsem zderivoval ze samotného Slima, a po tom co u nás konečně začal vycházet Lucky Luke, jsem dostal, společně samozřejmě s Mayovkami, novou mocnou inspiraci.
Ale opět jsem dělal i Špačka, už tradičněji a barevně. Kreslil jsem samozřejmě tužkou a pastelkami, byť fixem to vypadalo profesionálněji a "centrofix" byl jednou z mých největších dětských tužeb. Ale zase byl vidět skrz stránku. Navíc tužka má výhodu, že se dá vygumovat, a když se ztupí, lze ji ořezat.
Z tohoto období se už komiksy dochovaly díky skenování. Sám pro sebe jsem tedy nic neskenoval, tehdy jsem nevěděl, že o pár let později budu takovej kretén, že všechno vyhodím, protože se za to budu stydět. A za dalších pár let budu mít chuť toho idiota zpětně zaškrtit.
Taky jsem si vlastně tehdy udělal pár čísel opět Špačka pro sebe. Ale samotného mě to moc nebavilo a tak jsem toho nechal a všechno to zase skončilo v koši.
V téhle době do zorného pole opět vstupuje Standa, který měl internet. My ne. Ale webové stránky mohu dělat i offline. Takže jsme vyráběli internetovou stránku starling.ic.cz, která byla stejně rozháraná a neutříděná, jako časopis. Když jsem pak měl internet i já, víc jsem se začal podílet na obsahu stránek. A začal jsem tam přidávat právě i naskenované komiksy. A díky tomu aspoň něco mám.
No, jak to šlo dál... Do konce základky jsem komiksy kreslil tak nějak pořád. Klidně během hodiny na linkovaný papír. Ale pak to nějak vyprchalo. Začal jsem mít jiné zájmy, uvědomil jsem si, že kreslit neumím a umět nikdy nebudu. Pak jsem všechno, co mi zbylo, bez milosti vyhodil. Což aspoň ale stálo za něco. Psané věci jsem si schoval, a když je dnes vidím, chytají mě záchvaty smíchu. Ale vyhazovat je nebudu, ať mám aspoň něco.
A nějak jsem zjistil, že je to zábava a fajn relaxace. Co na tom, že z mých obrázků nejde poznat, co to je, a texty v bublinách nejdou přečíst. Když mě to chytne, občas si pro relaxaci opět něco nakreslím po tom, co jsem to hodně dlouho nedělal. Blbé je to pořád přibližně stejně.
Časová osa:
listopad 2000 - počátek
cca 2002 jsem měl ten sešit v tvrdých deskách
2005/6 komiksy, co se dochovaly
2006 webová stránka
2008 vyprchání, uspání, konec
Žádné komentáře:
Okomentovat